Slohovky

Životní sny ♥

25. března 2011 v 17:59 | Nickey Facebookova
Tumblr_limac0c4yu1qecnc3o1_500_large

Spousta lidí mi vynadala, jen co jsem nad touto myšlenkou přemýšlela, víte, někteří jedinci a já si myslím, že do nich patřím, mají určité životní sny. Já osobně jich nemám stovky, ale nějaká jsou, lidé si dávají sny, jako "navštívit Paříž" ano svým způsobem to je sen, jenže podle by měl být sen na pokraji nereálnosti, nějaká hloupost, která vás však do konce života poznamená, nemělo by to být něco, co se vám splní příští týden, já bych řekla, že se mezi sny neřadí "chtěla bych zhubnout" myslím si, že je to předcevzetí a ty se dávájí každým rokem a upřímně, polovina lidí, z nich bývají zklamaní, takováhle předcevzetí, se vám jen tak nesplní, na těch musíte zamakat.

Já bych mezi své životní sny zařadila asi tohle

• chtěla bych si stoupnout na hranice, chtěla bych být totiž na dvou místech zároveň.
• chtěla bych skočit z okna na trampolínu (mnoho lidí mě za svou povahu trestá, jednou bych chtěla zkočit z okna a to nějak po hlavě, ale zároveň si přála, po této sebevraždě, ještě nějakou měkkou záchranu)
• chtěla bych se setkat z hvězdou, kterou nemám ráda a říct jí "nelíbí se mi jak zpíváš" (tímto si chci dokázat jak dokážu být upřímná)
• chci mluvit s policií, tak aby mě poslouchala a dělala to co řeknu (hranice nereálnosti)
• chtěla bych svůj život zaznamenat v knize a chtěla bych aby jsi tu knihu koupili, alespoň 3 lidé.
• chtěla bych bezbolestně zemřít a při smrti se setkat z lidmi, kteří mě nesnášeli (tím nemyslím, aby mě srazilo auto já byla ve chvíli mrtvá a to auto řídili mí nepřátelé)
• chtěla bych říct učitelce co mě trápí, že se jí bojím, ale jsem pyšná na to, že oní dokážu říct sprosté slovo.
• chtěla bych 1 den v životě, mluvit na kolemjdoucí lidi sprostě, ale přesto čekat, že na mě budou "milí".
• chtěla bych poznat samu sebe od základů a přiznat si to jaká jsem (úplná nereálnost !).
• chtěla bych být se svou rodinou (maminka, tatínek, sestřička, děti, manžel ..) na dovolené pod stanem když mi bude 45 let.
• nikdy bych nechtěla přijít o svou paměť a vzpomínky, neboť jsou pro mne důležité jako vlastní život.

Každý máme svůj sen, ty mezi těmi mými, určitě ty své nenajdeš, neboj se odhalit to jaký jsi a zkus mi nějaký svůj sen napsat do komentářů, určitě nad ním popřemýšlím.

Tumblr_lilsryz5yw1qhpzuso1_500_large

Víte, asi teď pro vás budu ještě o něco hloupější, ale nečekám poklonu, za to že jsem řekla, co chci. Už od malička vím, že nikdo neni dokonalý ať se sebevíc snaží, modelky z módních časopisů, drží hladovky a je jim špatně, aby zhubly a byly "dokonalé". Že sem tam i nějaký sportovec si vezme steroidy a že jsem se narodila živá a zdravá a to jestli jsem krásná o to nejde, jde o to že jsem našla místo, kterému můžu říkat domov a lidi, které mohu oslovovat krásně a mluvit na ně tak jak chci, protože i přes moje chyby jim to bude připadat krásné a ne jako některým "trapné".

A teď pár úžasných souvětí →

,,Život není puzzle, kde skládáme a ztrácíme dílky, ani omalovánka kterou malujeme nejrůznějšími barvami, život je pouze malé dítě, které má tu kuráž hrát si na dospělé a odmítnout tyto hračky.''
moudrý člověk (já)
,,Naučil jsem se chodit na nočník, naučil jsem se používat příbor, ale i tak to neznamená,
že jsem se naučil na vzpaměť sám sebe.''
moudrý člověk (já)
,,Jen lidé dokážou chudákovi ukrást pár drobných, jelikož jen lidé dělají hlouposti.''
moudrý člověk (já)
,,Rozmnožovat se umí každý živočich, avšak jen některý se dokáže o potomka postarat.''
moje paní učitelka

Tumblr_lild5mvocl1qdwdzao1_500_large

Než začnete psát hloupé komentáře, přečtěte si článek a než začnete psát, že jsem hloupá já, přečtěte si mě. Chci tímto článek říct, že ve mě žije člověk, osoba ne jen někdo kdo píše články a umí odepsat na komentář, ano opravdu mám srdce, kdybych totiž neměla, zřejmě bych tu neseděla, ale ležela a kdybych měla větší, zřejmě bych tu neseděla, ale hleděla si své rodiny.
Nickey Facebookova ♥

Můj domov mýma očima.

20. března 2011 v 18:49 | Nickey Facebookova
Dnes je mi dobře, až skvěle <3 Rozhodla jsem se napsat článek o svém domově, pokojíčku, rodičích, sestře, mazlíčcích atd. Samozřejmě budu psát z části v anonymitě.

Tumblr_li3fm3vnfn1qb84h6o1_500_large

,,Můj dům, můj hrad''

Je to nějakou dobu co je v mém pokoji naprostý nepořádek a mě je to díky nemoci, plně jedno, ale jinak můj pokoj bývá uklizený. Jsem právě ten tip, co má ve všem pořádek. Můj pokoj je žlutý, je to až divná barva, vůbec se ke mě nehodí (přiznávám mám na sobě žluté pyžamo), ale i tak si ho budu tento rok přebarvovat na zeleno. Zelená barva je pro mě krásná, ano i ostatní barvy jsou krásné, ale zelená barva mi připomíná louky, u nás na vesničce, ten pocit, kdy se položím do trávy. Zelenou miluju. V mém pokoji zelenou zpatříte na hodně místech, povlečení a prostěradlo je zelené a několik doplňků, je také v zelené barvě. Svůj pokojík mám ráda, oblíbila jsem si ho, protože je stále ještě "dětský". Je v něm zachyceno spoustu vzpomínek, poličky kde mám všechna přání snad od 6 let. Polička kde mám všechny plyšáky od svých tet a od svých příbuzných. Velký šatník, ve kterém není zas až taková spousta oblečení, ale i tak jsem s ním spokojená. Ale ze všeho nejraději mám své střešní okno. Střešní okno má mnoho výhod, vy vidíte ven, ale oni nevidí na vás. Mám pod oknem postel, zařídila jsem si to tak sama, protože jsem snílek a miluju oblohu, hlavně tu noční. Když je mi v noci úzko, nemůžu spát, začnu počítat hvězdy, když je měsíc na dobré straně, kochám se jím a když jsem na tom zle, otevřu si okno, ať mi trochu profouká obličej. Ve svém pokoji mám převážně šikmou zeď. Nikdy mi šikminy nevadily, vždycky se mi to líbilo a ještě teď jsem s nimi spokojená, jedinou nevýhodou je ranní vstávání, když se sebou oženu, narazím hlavou do šikminy a to opravdu není příjemná bolest, ale jinak ? Celkově to vypadá moc pěkně.

Tumblr_lid7mvxab01qf7otvo1_500_large
Tumblr_lid4xeltxp1qi82dto1_500_large

,,Je lépe být připraven na příležitost a nemít ji, než příležitost mít a nebýt na ni připraven.''
Whitney Young

Žiju ve velkém rodinném domku. S úžasnými rodičemi, páru mazlíčků a sestrou. Mí rodiče jsou pohostinní, jakmile přijde návštěva začnou chystat na stůl a jsou velice štědří. Každý den musí být v našem domě uklizeno a to ať se chystá návštěva a nebo ne. I když někdo řekne, že věčně uklízet nemusí být příjmené, mě to vlastně vůbec nevadí. Jsem ráda, že mí rodiče, dbají na to aby jsme se po všech stránkách měli dobře a to i po té, že nás dnes něco naučí a v budoucnosti to můžeme výhodně používat. Jsem ráda za to jak často nás berou na výlety, na hrady, zámky. Jsem moc ráda, kolik toho díky nim poznám, že procestuji českou republiku a pak na starý kolena si vzpomenu na to jak jsem na tom zámku, jednou byla s rodiči. Je úžasný, jak mě mí rodiče podporují, stojí při mě, věří mi. Mám je moc ráda. Mám takovou radu, pokud chcete výcházet se svými rodičemi, hledejte nejprve chybu u sebe ;) Vždy jsem se s nimi hádala o tom jak nemají pravdu, že jsem nepořádná, ale vlastně mají. Začala jsem hledat chyby u sebe a u druhých se je snažím nevyhledávat, vše je tak pohodlnější.

Tumblr_li660ft8pn1qgv5awo1_500_large
Tumblr_lid66hjhyv1qdbbywo1_500_large

,,Kdo je spokojen s ničím, má vše, čeho je mu třeba.''
Nicolas Boileau

Mám sestru, je o 4 roky starší jak já, je jí tedy 17 let. Je praštěná, dělá blbosti, ale mám jí ráda. Je skvělá když něco chce, jinak je děsně protivná a pořád se hádáme, ale ano dá se to ustát. Má přítele, který je prakticky jako můj bráška, je u nás pořád, a dělám s ním různé blbosti. Moje sestra má cit pro módu, dobře se obleká, záleží jí na doplňcích a má moc věcí v šatníku i jinde. Teď nedávno když jsme byli sami doma, si domů přitáhla křečka, říká mu Čudla. Moje máma, by byla vyloženě proti, kdyby jsme ho všichni neměli tak rádi. Je úžasný a moje sestra se o něj stará (je ještě maličký, před nedávnem se narodil). Dále pak vlastníme fenku, jmenuje se Roxinka, její hlavní znaky jsou velké uči a psí inteligence. Když chce ven jde před dveře a štěkne, když chce něco dobrýho do misky, prázdnou jí hodí do místnosti, kde jsi, i přestože tam nesmí. V 6 ráno, tě začne olizovat a tím tě vzbudí. Přivítala by i zloděje, jelikož je moc milá. Mám jí ráda, i když k nám tak náhodou přišla, je moc hodná. Nemáme s ní problémy a je přátelská, jediný problém je její srst, strašně moc pouští a tak je vždy a všude co uklízet, respektive chuchvalce bílých chlupů. Ale i tak je to super pejsek. Venku na zahradě máme ještě jednoho a to Benjiho, jinak chováme králiky, teda spíš děda chová, má jich stovky, já osobně se chodím koukat jen na mladé na jaře, protože jsou roztomilí a maličcí, ale jinak je moc nenavštěvuji, kromě léta, kdy jim pořád trhám čerstvou trávu a hraju si s nima. (zní dětinsky, ale je to krásné)

Tumblr_laqy1h7tu81qbvn3zo1_500_large

Tak a poslední věc je blog. Chtěla bych zmínit, že můj blog není o facebooku, facebook sice vlastním, ano uznávám, ale jinak jsem spíše než Nickey Facebookova myslím tím sociální stránky, tak spíše Nickey Obličejoknihová. Mě se prostě líbí ten význam, nehledejte za blogem, že budu přidávat, nějaké facebookové novinky, nebo něco ze světa drbů, kterých na facebooku sice najdete požehnaně, ale i tak, tento blog s tím nemá prakticky nic společného. ;) Budu ráda za všechny co mě pochopí.
Nickey Facebookova

Každý má svůj vlastní rozum, aby za sebe mohl rozhodovat.

18. března 2011 v 9:49 | Nickey Facebookova
,,Jen dvě věci jsou nekonečné - vesmír a lidská hloupost. Tím prvním si ovšem nejsem zcela jist.''
Albert Einstein

Po 21. dílu Pretty Little Liars mě zmáhá mnoho myšlenek. A tou největší je Zakázaná láska. Tyhle slova už mnoho lidí jistě slyšelo. Myslím si, že je to i film, ale já budu mluvit o tom co je v dnešní době normálním. Má bohaté rodiče, kteří si přejí aby jejím vysněným manželem a partnerem do života byl bohatý právník. (udávám příklad) A ona ? Ona si mezitím najde chudého kluka se srdcem, co by ji za peníze nevyměnil. Milujou se, každý den trávíte u sebe u krbu doma a vždy si hlídají aby jim to nepřekazili rodiče. Čím dál více po sobě touží. Chtějí aby se jejich těla vzájemně dotýkala, ale ? Jde to jen mimo domov. Takoví lidé mají dvojí život. Když si představíte, že by taková slečna doma prohlásila, že si chce vzít kluka, který ani nemá na prstýnek, rodiče by jí zavřeli v pokoji a vůbec nerezpektovali. Ale proč ? Není to většinou kvůli povaze rodičů. Ano, uznávám někteří rodiče jsou chamtiví, musí mít bohatého právníka v rodině, ale většina se snaží o dobré poměry ve městě, v rodině, na vesnici. Rodiče se snaží mít dokonalou dceru, ale přesto nevidí, jak na dokonalosti ztrácí a prahne jen po jednom po NĚM.
"Nic na světě nám nepatří, jen čas."
Lucius Annaeus Seneca

Tahle věc mě už delší dobu trápí. Proč si tolik lidí vzalo život ? Právě kvůli lidem, kteří je nenechají volně žít. Mám kamarádku, všichni jí mají rádi, ale ona sama sebe ne. Říká, že jí mají rádi, jen kvůli tomu, že jí bůh nadělil krásu, ale věřte mi, že díky tomu, že je krásná, ztrácí mnoho jiných hodnot. Ano, opravdu je krásná, její husté, krásné, hnědé vlasy a její tvář. Ovšem umí zpívat a kolik lidí si jejího talentu opravdu všimne ? Málo, většina se podívá na postavu tvář a je dokonalá zpěvačka, bez toho aby jí poslali dál kvůli zpěvu, tak, ale ztrácí další možnosti a to naučit se něco. Člověk by se měl učit z vlastních chyb. Má máma vždycky říkávala "každá chyba je hloupá, avšak chuť chybu napravit je ještě hloupější" a proč to říkávala ? Lidé si v dnešní době, chyb nevšímají. Všichni lidé se snaží dokonalí a za cenu, že občas stoupnou vedle a tak to má i ta kamarádka, kdyby jí lidé říkáli, aby ubrala výšek ve zpěvu, více by se toho naučila. Jenže tohle jí řekne jen někdo kdo si chyby všimne a to málokdo.
Nickey Facebookova
 
 

Reklama